Jak zjistím svůj krevní tlak?
Nejlépe přeci tlakoměrem, že? Jenže člověk není pneumatika, ale živý organismus, u kterého se dokáže krevní tlak výrazně měnit i během jediné minuty. Může značně stoupnout i klesnout. Určit správnou hodnotu, podle které lze nastavit nebo upravit léčbu, je o něco složitější.
Změřit krevní tlak přitom nikdy nebylo jednodušší. Vezmete elektronický tonometr, nasadíte manžetu na paži a spustíte měření. Dávno již není třeba absolvovat proceduru, kdy pan doktor obřadně rozbalí rtuťový tlakoměr, ovine pacientovu paži manžetou, nasadí si brýle a fonendoskop, balónkem nafukuje manžetu a následně postupně vypouští vzduch aby poslouchal, kdy se ve fonendoskopu ozvou tlakové vlny, takzvané Korotkovovy fenomény.
Každý, kdo si doma kontroloval krevní tlak, si pravděpodobně všiml, že při opakovaném měření mu přístroj nikdy neukázal stejné hodnoty. Odchylka o 5 – 10 torrů (nebo milimetrů rtuťového sloupce – mmHg) je zcela běžná a ani větší není vůbec výjimečná. A protože dnešní směrnice pro klasifikaci a léčbu arteriální hypertenze upravují léčbu i na základě hodnot, zvýšených jen o několik mmHg, po několika opakovaných měřeních můžete snadno zjistit, že během několika minut se stanete z těžce nemocného zcela zdravým (nebo naopak). Jen pro ilustraci, i drobná chyba měření o 5 mmHg může v celosvětově vést k nesprávné klasifikaci hypertenze u více než 80 milionů pacientů (podle údajů American Medical Association). Zkušení lékaři už ale vědí své a se změnami klasifikace hypertenze a úpravami léčby jsou obezřetní.
Dlouhá léta většina vědecké komunity nepřesnost měření krevního tlaku jaksi přehlížela. Vydávaly se sice návody, jak tlak správně měřit a kdy jsou jeho hodnoty směrodatné, rozptyl hodnot při měření to však nevyřešilo. Až nakonec, po dlouhých letech (a možná i proto, že se rozšířilo domácí měření krevního tlaku a problémem, o kterém původně věděli jen zdravotníci, se začala zabývat širší veřejnost a kladla lékařům nepříjemné otázky) se věci pohnuly správným směrem a byly vydány pokyny, že tlak je třeba měřit opakovaně a za určitých standardních podmínek. Jsou však pochybnosti, nakolik se tento postup skutečně dodržuje.
Nakonec, kdo si chodí měřit krevní tlak častěji, nebo si jej měří doma, může porovnat praxi s doporučeným postupem, který již platí několik let dle směrnice Evropské kardiologické společnosti z roku 2018 a z ní vycházející „Komplexní management dospělého pacienta s arteriální hypertenzí“. Zde jsou některá podstatná pravidla:
- před měřením krevního tlaku by pacient měl sedět nejméně 5 minut v tichém prostředí
- měla by se provést 3 měření v časovém odstupu 1-2 minut. Pokud se první měření liší o více než 10 mmHg, měla by být provedena další měření. Zaznamenávají se hodnoty tlaku, které jsou průměrem z posledních dvou měření.
- manžeta tlakoměru má být v úrovni srdce, záda a rameno by mělo být podepřeno, aby se předešlo zkreslení v důsledku napínání svalů zad a horní končetiny (to je podstatné zvláště v souvislosti s automatickými tlakoměry, které se umisťují na zápěstí)
- další opakovaná měření jsou nutná u pacientů s kolísavými hodnotami tlaku a s poruchami srdečního rytmu.
Při prvním vyšetření je třeba měřit tlak na obou horních končetinách, při dalších na té, kde se zjistil vyšší tlak. Stanovení diagnózy hypertenze, tedy zvýšeného krevního tlaku, se liší podle způsobu měření. Pro měření v ambulanci lékaře se stanovuje při hodnotách nad 140/90 mmHg (tedy systolický tlak nad 140 mmHg a/nebo diastolický tlak nad 90 mmHg. Při domácím měření platí hodnoty nad 135/85 mmHg a při ambulantním monitorování krevního tlaku platí samostatná složitější pravidla.
Diagnóza arteriální hypertenze jako nemoci je stanovena, pokud je hodnota krevního tlaku zvýšena nejméně při dvou ze tří nezávislých měření, aby nebyl za nemocného prohlášen každý s náhodně zjištěným vyšším tlakem – současné směrnice hovoří o stanovení diagnózy „na základě opakovaných měření“.
Dodržování těchto postupů určitě znamená velký krok k tomu, aby se nestanovovaly „přesné diagnózy na základě nepřesných měření“. Záludností je však ještě víc. Naměřený tlak krve zvyšují o určité hodnoty mezi 5 – 30 mmHg i jiné rušivé vlivy: rozhovor během měření, plný močový měchýř, jídlo, káva nebo kouření v půlhodině před vyšetřením. Ještě větší zvýšení tlaku může způsobit „efekt bílého pláště“ – psychické rozpoložení pacienta při lékařském vyšetření.
Jen pro úplnost, významné rozdíly se vyskytují při i srovnání přímého měření krevního tlaku (tlakoměrem, zavedeným do tepny) a nepřímého měření prostřednictvím tlaku manžety na ruce.
Artériální hypertenze je záludná nemoc, která dlouho nebolí, přitom však celá léta v tichosti poškozuje srdce a cévy. Odhaduje se, že na ni trpí mnohem více lidí, než je diagnostikováno. Preventivní vyšetření krevního tlaku mají velký význam. Ale ani chybné prohlášení za nemocného není neškodné – znamená přinejmenším posílání pacientů na další, většinou zbytečná vyšetření, případně omezení v jejich životě a někdy i zbytečné užívání léků. Proto je správné měření krevního tlaku klíčem ke kvalifikovanému rozhodnutí o směrování další zdravotní péče.